Rozhovor z terénu: Co všechno se vejde do jednoho pátku sociálního pracovníka

Zatímco většina z nás už v pátek odpoledne přepíná do víkendového režimu, v sociálně aktivizačních službách (SAS) je to často nejrušnější část týdne. Vyzpovídali jsme tedy naši kolegyni, jak takový běžný pátek ve službě vlastně vypadá.

Když se podívám na tvůj páteční výkaz, vidím tam neuvěřitelných 250 najetých kilometrů. To jsi víc řidič, nebo sociální pracovník?
Někdy je to hodně těsné! Ale ty kilometry jsou jen prostředek. Tenhle pátek začal už ráno cestou do Potravinové banky Vysočina. Vyzvedávala jsem zásilku pro šest našich rodin, které to teď nemají jednouché, a díky této pomoci rodiče ušetřili hotové peníze např. na školní výlet dítěte nebo zaplacení příměstského tábora. Auto bylo plné krabic a pak už to jelo – jedna rodina za druhou. 

Takže dojedeš, předáš krabici s jídlem a jedeš dál?

Tak to vůbec není. Do potravinové banky jsem jela po půl roce. Potravinová pomoc je často jen „vstupenka“ k hlubší spolupráci. V jedné rodině jsme plánovali rozpočet, aby děti mohly jet v létě na tábor. Jinde jsem podporovala dítě, které prožívá náročné období ve škole. Společně jsme také volali psychologům, trénovali vaření nebo pomáhali rodině zorientovat se v systému dávek přes portál Jenda. Je to kombinace poradenství, podpory i praktické pomoci

To je velké spektrum problémů k řešení. Jak to funguje ve chvíli, kdy má dítě potíže se zvládáním učiva? Pomáháš i s tím?
Na to máme úžasnou novinku! Navázali jsme skvělou spolupráci s Dobrovolnickým centrem Kambala. Dobrovolník pomáhá dětem s přípravou na přijímací zkoušky na střední školy. Pro rodiny je to obrovská pomoc. Já sama bych si na doučování matematiky netroufla – i dnes je to pro mě noční můra.

Zní to jako emočně i fyzicky vyčerpávající práce. Co tě u toho drží?
Těší mě každé malé zlepšení. Ty rodiny to často nemají jednoduché. Vidět, že se posouvají a zvládají věci, které dřív byly nepředstavitelné, to je ta největší odměna. I když pak další den sedím nad administrativou, vím, že těch 250 kilometrů mělo smysl.

Na fotkách můžete vidět:

Přípravu potravinové pomoci pro naše rodiny.

Pohled pod pokličku naší administrativy – každý záznam znamená jeden lidský příběh.